 |
| Všeobecně |
| Historie |
| Státy |
| Mapy |
| Odkazy |
| Fotografie |
| Videoklipy |
| Download |
| Zajímavosti |
| Ankety |
| Pište názory |
 |
| Home |
|
Počet přístupů od 10.10.2002 |
|
|
| Poslední úprava |
| 14. července 2003 |
 |
Objevení a osídlení Brazílie
V roce 1492 dostal Kryštof Kolumbus od katolických králů Ferdinanda a Isabely svolení k tomu, aby se pokusil dosáhnout Orientu plavbou na západ. Kolumbův návrat z první cesty otevřel otázku vymezení sfér vlivu Španělska a Portugalska v zámořském světě, která byla uzavřena 7.června 1494 smlouvou z TORDESILLASU, podle níž hranice mezi španělskou a portugalskou "polovinou" probíhala 370 mil západně od nejzápadnějšího z Kapverdských ostrovů
Výsledky druhé a třetí Kolumbovy cesty do „Indií" vyvolaly zájem i v Lisabonu, avšak návrat Vaska da Gamy z Indie v roce 1499 orientoval Portugalce na lukrativní obchod s Východem. Ze strategických a prestižních důvodů se ale Portugalci nepřestali zajímat ani o možné přínosy svého diplomatického vítězství, což znamenalo prozkoumat a zajistit území ležící východně od tordesillaského poledníku vedoucího západním Atlantikem.
Od karibských opěrných bodů už směřovali podél pobřeží Jižní Ameriky k jihu Španělé. Vicente Yáňez Pinzón se dotkl břehů, které budou jednou brazilskými, 26. ledna 1500, Diego de Lepe v únoru a březnu téhož roku. Z Lisabonu právě vyplula flotila třinácti výborně vystrojených lodí směřující proti kalikatskému zamorimovi, které velel capitao-mor Pedro Álvares
Cabral. Na palubách stanuli i další významní vojenští a hospodářští činitelé, úředníci čele s „hlavním písařem"
{escriváo-mor) PeremVazem de Caminha, královský lékař, astrolog a matematik, patrně Němec, zvaný mestre Joao, 8 mnichů a 8 kleriků. Flotila nejprve splnila svůj vedlejší úkol: ve středu 22. dubna spatřili námořníci malebné zátoky a palmové háje na dosud neznámých březích portugalské části Nového světa, v sobotu 25. dubna 1500 pak lodě zakotvily u pobřeží v „bezpečném přístavu" {Porto Seguro, dnes Cabrália). Příštího dne, v den Páně, sloužil Františkán Henrique de Coimbra na malém ostrůvku první mši. V úterý vyráběli dva truhláři veliký dřevěný kříž, zatímco námořníci doplňovali zásoby pitné vody. Slavnostní vylodění usporádal Pedro Álvares Cabral v pátek 1. května. Obřadně tak pro svého krále zabral zemi, kterou pojmenoval Ostrov pravého kříže (Ilha da Vera Cruz) Znovu se sloužila mše, tentokrát pod velkým dřevěným křížem
Zvýšená frekvence plaveb směřujících k Novému světu s sebou přinesla i změny názvu jeho portugalské části. Namísto „Ostrova pravého kříže" se krátce užívalo výstižnějšího názvu „Země pravého kříže", který král Manuel roku 1501 opravil na „Zemi svatého kříže" (Santa Cruz), konečné jméno však zemi dalo vzácné dřevo zvané pro svou narůžovělou barvu připomínající řeřavé uhlí [brasa)
pau-brasil. Přestože se ve vyšším úředním stylu ještě dlouho používalo zavádějícího pojmu „Indie", slovo „Brazílie" si rychle našlo cestu i do ciziny.
V lednu 1504 objevil Coelho Guanabarskou zátoku, a protože se domníval, že jde o ústí velké řeky, nazval ji Rio de Janeíro („Lednová řeka"). Před odjezdem zde zanechal 24 mužů, kteří se později v divočině ztratili. Jih byl příliš daleko a nezdálo se, že by nabízel cokoli výnosného. Proto Fernando de Loronha zřídil svou obchodní základnu na „Ostrově svatého Jana" (dnes Fernando de Noronha) na námořní trase vedoucí z Portugalska k Brazílii, který dostal od krále darem v lednu 1504.
V roce 1530 začal prozatím nejnáročnější portugalský projekt směřující k uspřádání Brazílie jako produkční kolonie. Z Lisabonu odrazila velitelská plachetnice, dvě galeony a dvě karavely. Martim Afonso de Sousa, pověřený obsazením celého území vymezeného v Tordesillas, byl zplnomocněn rozdělovat doživotní příděly půdy a zakládat zemědělské faktorie. Flotila se 400 muži posádky s sebou vezla zemědělské nářadí a sazenice. Část výpravy se měsíc a půl zdržela na jihu v Cananeji, druhá část se vydala od zátoky na jih do Guanabarské zátoky. Tam strávila expedice tři jarní měsíce roku 1531 a od La Platy se postupně stahovala k severu. Mlartim Afonso de Sousa založil 22. ledna 1532 Sáo Vicente, první řádnou obec v Brazílii, a brzy nato Santo André da Borda do Campo u řeky Piratininga. Jeho muži se rozptýlili, Luís de Góes zůstal na ostrově Sáo
Vicente.
První donační dokument byl vydán 10. března 1534 v Évoře - Duarte Coelho el Pernambuco. V červnu získal Francisco Pereira Coutinho Zátoku Všech Svatých, v červenci Vasco Fernandes Coutinho kapitánii Espírito Santo, v září Péro Lopes de Sousa území Itamaracá. Další donace následovaly: Joáo de Barros a Aires da Cunha dostal zemi na sever od Itamaracá, Jorge de Figueiredo Ilhéos, Martim Afonso de Sousa Sao Vicente. Někteří vlastníci se správy ujali, jiní se nechali zastupovat.
.gif){kind=small}